Jak překvapuješ sama sebe?

Milá čtenářko,

předmět má jasný dotaz, a tak ho chci zodpovědět. Když jsem procházela těžkými obdobími kolem sebe a dětí, překvapovala jsem sama sebe svou neschopností, leností, tím, jak nic nezvládám. Najít si cokoli pozitivního na mně samotné a tom, co dělám, bylo obtížné.

Měla jsem osobní laťku nedostižně nastavenou na to, jak to zvládají ostatní. Jak to zvládala moje máma nebo jak to dává moje kamarádka. Ještě horší bylo sledovat mámy na sítích. Děti jak ze škatulky, domov jako obřadní síň a u nás to tak rozhodně nevypadalo. Nohy věčně v něčem přilepené, hora prádla v koupelně i na gauči a já v neustálém poklusu. Tehdy jsem se jim všem zkoušela vyrovnat bez ohledu na naši rodinnou situaci. Bez ohledu na mou situaci a možnosti. Měla jsem výčitky, že jsem si sedla. Jakmile zarachotily klíče v zámku a manžel přicházel z práce, měla jsem tendenci jít hned něco dělat, aby to viděl, i když to vidět nebylo. Nemusela jsem, mám skvělého muže. Ale nevěděla jsem, jak to dělat jinak.

Když nejste v dobrém psychickém a zdravotním rozpoložení, kladete na sebe často mnohem víc, než je možné unést, a vy se o to opakovaně snažíte. To přece dám!

No nedala jsem a skončila 2× na antidepresivech, které jsem musela přestat brát po vedlejších účincích. O tom jsem psala včera. Najednou jsem byla jako moje děti. Neuměla jsem chodit. Jak máte chodit v něčem, co vás potápí, a vy se musíte naučit chodit tak, aby vás to drželo a nadnášelo? Musela jsem si něco najít. Nedávno jsem něco hledala a procházela jsem starou část disku. Hodně starou. V době, kdy mi bylo nejhůř, mi pomáhalo psaní. Vlastně, co jsem se naučila psát. S dětmi jsem se začala učit, udělala si první internetové stránky pro maminky s dětmi a začala jsem tam psát. To byl tak obrovský kus práce. V jednu chvíli jsem vedla i tým dvou redakcí pro dva mé weby. Jak jsem tak procházela ty staré věci na disku a celou mou dospělou historii, viděla jsem, jak moc jsem se posunula. Jak těžké to bylo. Za jakou cenu to často bylo. Kolik jsem udělala rozhovorů s lidmi, kteří byli tehdy v začátcích své kariéry a dnes jsou někde jinde. Stejně jako já.

Dnes jsem překvapila sama sebe nejen tou cestou, kterou jsem si připomněla, ale jejím výsledkem. Natočila jsem sérii relaxačních videí pro projekt 30 dní klidu v hlavě. Já natočila relaxační videa! Nepíšu meditační, tak daleko ještě nejsem, ale kdo ví. Chápeš to? Relaxační videa.... Já, která je pořád v poklusu, pořád něco dělá, je všude... Nebo že by už ne?

Jak překvapuješ sama sebe?

Míša

P.S. 7 minut pro klid v hlavě Pro chvíle, kdy jedeš na výkon a v hlavě je tlak, chaos a "měla bych"....