Máš svůj otisk?

Milá čtenářko,

dnes tvořím něco nového. Navazující část na sedmidenní mailovou sérii 7 minut pro klid v hlavě. Tentokrát jsem se rozšoupla a chystám hned 30 dní. Nápad jsem v hlavě měla delší dobu a po loňských dvou úspěšných výzvách, je toto, pro mě, nadčasovou formou, jak o sebe pečovat každý den po mikro krocích.

Každý den obsahuje mou osobní zkušenost, někdy jemnou, jindy syrovější. Jak tak procházím svou knihu, abych tam něco z ní vložila, tak si uvědomuji, že všude zanechávám svůj otisk. Kus svého já. Jestli to lidi čtou nebo koupí, je věc další.

Většinu života jsem se snažila vlézt do společenských škatulek a norem.
Nevyčnívat. Nebýt moc jiná. Nemluvit moc. Nesdílet moc. Nebýt moc.
Zapadnout do davu. V jednu dobu jsem i úplně změnila svůj šatník. Úplně jsem popřela své hranice a nechala ostatní, i sebe, opakovaně procházet skrze ně.

Ovšem jak řekla Audrey Hepburn "Věřím v růžovou". Nejen svým šatníkem. I když je život těžký, neumím tam dlouho vidět jen to špatné. Vždy mám sklenici poloplnou, i když je kapka na dně. No, dobře ne vždy, ale z 97% ano. A tak jsem si v určitý moment, kdy jsem tu sklenici viděla spíše suchou, uvědomila, že nemusím zapadnout. Nemusím se uměle snažit být jedna z davu. Nemusím se kontrolovat. Nemusím říct na vše ANO. Chci mít své otisky a dělat věci po svém. 

A tak tu sedím ve své kanceláři v ložnici a tvořím něco, čemu věřím, že může pomoci dalším. Zaslouží si to jít do světa. Třeba ten můj otisk, ukáže někomu jinému, že může udělat svůj. Podle sebe. Bez výčitek.

Máš svůj otisk? Je vidět?

Míša

P.S. 7 minut pro klid v hlavě Pro chvíle, kdy jedeš na výkon a v hlavě je tlak, chaos a "měla bych"....